Moravska Bastei MOBA

Představujeme

  Johan Theorin

 

Kdo po Stiegu Larssonovi? Johan Theorin

Johan Theorin se narodil 9. 3. 1963 v Göteborgu. Už od dětství trávil každé léto na ostrově Öland, což mělo osudový vliv na jeho pozdější literární tvorbu. Rodina jeho matky, kterou tvořili zejména námořníci, rybáři a zemědělci, zde žila po staletí a pečovala o dědictví ostrova, tajuplná vyprávění a folklor. Toto až mystické prostředí jej inspirovalo ke vzniku řady příběhů, v nichž mistrně spojuje genius loci ostrova Öland s detektivní zápletkou. V současné době žije v Göteborgu a pracuje jako žurnalista. Mimo jiné i proto bývá často srovnáván se Stiegem Larssonem.

Autor zahájil svou literární dráhu psaním povídek pro různé časopisy a antologie. První román Skumtimmen (česky Mlhy Ölandu, MOBA 2011) mu vyšel až na jaře roku 2007 a stal se okamžitě bestsellerem. Dosud byl přeložen do 16 jazyků a vydán ve dvaceti zemích, včetně Anglie, Francie, Německa, USA, Brazílie, Thajska či Slovenska; v roce 2007 získal cenu Švédské akademie autorů detektivní literatury za nejlepší detektivní příběh roku.

Na tuto první část zamýšlené volné tetralogie navázal v roce 2008 románem Nattfåk (česky Smršť, MOBA 2012), který se rovněž dočkal mnoha ocenění. Mimo jiné byl vyhlášen nejlepším švédským krimi románem roku 2008, v roce 2009 obdržel Glass Key Award a v roce 2010 CWA International Dagger. Třetí díl série vyšel v roce 2010 pod názvem Blodläge, v současnosti autor pracuje na závěrečné části řady.

Přestože všechny Theorinovy doposud vydané romány vyvolaly bouři nadšení, autor jí vzdoruje klidně a trpělivě. Je to tichý člověk, který se nevzdává. Po rozchodu se ženou vychovával sám dceru, dlouhé roky se živil jako novinář a připravoval svou ölandskou sérii, jejíž hned první díl znamenal obrovský úspěch. Mlhy Ölandu i následující Smršť byly vyznamenány cenou britské Crime Writers’ Assotiation, jakýmsi „Oskarem v kriminální literatuře“. I třetí, prozatím poslední díl série je na nejlepší cestě být stejně úspěšný. Aby měl na své psaní klid, pronajímá si Johan Theorin malý pokoj uprostřed göteborgského starého města. Nepřikládá žádný význam symbolům společenské úrovně, nepotřebuje honosnou pracovnu. „Je mi jedno, kde píši, příběhy jsou v mé hlavě. Když chci na Öland, zavřu oči a jsem tam“, říká. „Je ale dobré mít malý odstup, jinak je to jako v lese – každý nápad je strom, ale nikde není poznat cesta.“ Do svého útočiště vchází pětkrát týdně a od 10 do 18 hodin píše. Když to jde dobře, tak až 5 stran denně, když ne, tak také jen dvě. Jak však prohlašuje, čekat na inspiraci není k ničemu, je nutné jednoduše si sednout a psát. Na jeho psacím stole leží vedle notebooku černý notes, plný poznámek. Zde je všechno: nastíněný konec posledního dílu jeho románové tetralogie, charaktery, všechno, co ho napadne. Sám o tom říká: „Kolikrát se v noci probudím a musím si hned zapsat, co mě právě napadlo. Proto leží notes vedle mé postele.“ Nemá internet, nic, co by ho odvádělo od psaní. Zajímavé je, že v jeho románech nevystupuje žádný policejní vyšetřovatel. Zdůvodňuje to tím, že se nechce omezovat nějakou příliš silnou osobností. Místo něj se objevuje postava Gerloffa, jakéhosi tichého pozorovatele, který se vždy vynoří v pravou chvíli. Snahu nenechat se příliš ovlivnit uplatnil i na geografické reálie, takže všechna místa na Ölandu přejmenoval. Může tak volněji vyprávět. Rád se však zasní, což mu pomáhá při psaní jeho příběhů, je to pramen jeho kreativity. Charaktery jeho postav nejsou na začátku pevně dány, protože by to prý bylo nudné. Vyvíjejí se a on s nimi. Charaktery podle něj musejí růst s příběhem. I když se Johan Theorin stal slavným spisovatelem, zůstal skromným člověkem, který při setkání se svými obdivovateli působí neuvěřitelně plaše a bezmocně. Je to klidný, sousedský člověk. Možná je to v tom, že je, stejně jako mnozí v jeho rodině, rybářem. Používá pouze jinou síť – síť z příběhů, která místo ryb chytá stále více lidí.

Ostrov Öland
Tento malý ostrůvek působí svými větrnými mlýny a vápencovou planinou, jako by byl z jiného světa nebo aspoň jiných časů. Důvodem k návštěvě Ölandu bývá nejčastěji fascinující krajina a nádherné slunné pláže.
Ostrov je nejoblíbenějším prázdninovým letoviskem Švédů, a to dokonce i královské rodiny. Öland je dlouhý 137 kilometrů a široký 16 kilometrů, a je tak nejmenší švédskou provincií. Jeho hlavním městem je samostatný malý ostrůvek Borgholm.


 

Mlhy Ölandu

Je chladný den na konci léta. Malý chlapec opatrně leze přes kamennou zídku u osamělého domu. Rozhlédne se po travnaté krajině Ölandu, vykročí do mlhy a beze stopy zmizí... Nikdo, rodina ani policie, jej už nikdy nespatří. O dvacet let později dostane Julie, matka zmizelého chlapce, od svého otce podivnou zprávu: má se vrátit na Öland pomoci mu hledat ztraceného vnuka. Poštou mu totiž přišel balíček, v němž byla chlapcova bota. Temná minulost se bolestně vrací a Julie je rozhodnuta odhalit tajemství na vlastní pěst. Brzy však zjišťuje, že jí chce někdo v pátrání za každou cenu zabránit. Je to snad domnělý vrah Nils Kant, muž, který měl být už dávno mrtvý? Mnozí lidé totiž stále věří, že tento muž dodnes bloudí pustinami Ölandu...

Smršť

Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí.
Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty?
 
Nejlepší švédský kriminální román roku 2008
Glass Key Award 2009
CWA International Dagger
 
 
 
 
Vápencem na pobřeží Ölandu probíhá krvavá žíla, sytě rudá vrstva, o níž se dříve tvrdilo, že je zkamenělou krví, jež byla prolita v boji mezi skalními troly a vílami z planin. Všechny tyto pověsti zná také Per Mörner, který přijíždí do Stenviku oslavit se svými dětmi Velikonoce. Proti svým původním plánům sem nakonec přiveze i svého problematického otce Jerryho, který je později zavražděn. Zdá se, že ho zabil někdo, koho znal. Kdo ho ale mohl tak strašlivě nenávidět? Pera Mörnera nenechává tato otázka v klidu. A to, co vypátrá, jím naprosto otřese?
Třetí, netrpělivě očekávaný román z ostrova Öland od nositele prestižních literárních cen, víc než důstojného pokračovatele Stiega Larssona!
 
 
 
 
O práci v mateřské školce ve městě Valla se uchází devětadvacetiletý Jan. Nejedná se ale o běžnou školku, zařízení jménem Mýtina sousedí s detenčním ústavem, jehož klienty jsou i rodiče dětí ze školky. Jan má mimo jiné tyto děti doprovázet podzemní chodbou do návštěvní místnosti ústavu na pravidelné schůzky s rodiči. Chod ústavu obestírá tajemství a podle striktního ústavního řádu se na něj Jan nesmí vyptávat. Tajemství má však i on. O devět let dříve, když se vydal s dětmi ze školky, v níž tehdy působil, na procházku do lesa, mu při návratu jedno z nich chybělo. Jedné noci, když děti usnou, Jan odemkne dveře od chodby a vydá se hledat odpovědi na své otázky?
 
 
 
 
Partneři

Copyright © 2016 Moravská Bastei MOBA,s. r. o. All rights reserved.
Internetový obchod EasyShop® 3.9 © IT STUDIO s.r.o.