Jan Bauer 3.3.2005 | Moravska Bastei MOBA

Internetový obchod

Aktuality

10.10.2017

Novinky

Knižní novinky říjen 2017

15.09.2017

Autogramiáda V. Vondrušky

V. Vondruška v Ostravě.

21.08.2017

Brzy vyjde

Připravujeme na září 2017.

02.08.2017

Knižní novinky

Novinky nakladatelství MOBA - srpen 2017.

26.07.2017

Soutěž o vstupenky!

Soutěž o vstupenky do divadla.

Jan Bauer 3.3.2005

Co mají světci a kacíři společného?
 
Navzdory možným výhradám si troufnu tvrdit, že svým způsobem k sobě světci a kacíři vskutku patří. Vždyť i v případě kacířů se často jednalo o mučedníky pro víru, byť víru zpochybňovanou katolickými dogmatiky. Ostatně kdo jiný než svatý mučedník mohl napsat taková slova, jaká uvedl v jednom ze svých posledních dopisů z Kostnice kacíř Jan Hus: „Lépe jest dobře zemříti, nežli zle na živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti… Kdo smrti se bojí, ztrácí radost života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován.“
 
Kterého z českých světců a kacířů si sám nejvíce vážíte?
 
Když pominu zřejmě vymyšlené nebo zpola vymyšlené světce, jako byli například svatý Ivan nebo blahoslavený Podiven, musím uznat, že si každý z nich zaslouží naší úctu. Mimořádně pozoruhodnou osobností byl například druhý pražský biskup svatý Vojtěch, světec, kterého si, bohužel, daleko více váží Poláci nebo Maďaři než my Češi. A přitom to byl náš vskutku první intelektuál a Evropan. Příznačné však je, že ho zdejší zpola pohanské a barbarské poměry dvakrát donutily emigrovat. Bezděky se tak stal předchůdcem českých politických a náboženských exulantů v dalších staletích. Obdivuhodnou osobností byl také Husův přítel Jeroným Pražský, který byl rok po betlémském kazateli rovněž upálen v Kostnici. Ačkoliv měl čtyři univerzitní tituly, nikdy nebyl vysvěcen na kněze a mohli bychom ho označit za putujícího filozofa, který oslňoval své současníky jako nepřekonatelný rétor. A což takový Petr Chelčický, hlasatel lidskosti a nenásilí, kterého si mimořádně vážil ruský spisovatel Lev Tolstoj i T. G. Masaryk!
 
Poutavou exkurzí do historie je i populárně naučná řada Co v učebnicích dějepisu nebylo, na níž se autorsky podílíte. V květnu zamíří na knižní pulty již třetí svazek. Jakým tématům bude věnován?
 
Nápad vydávat ediční řadu Co v učebnicích dějepisu nebylo vznikl při jedné mé debatě s ředitelem nakladatelství MOBA, docentem ing. Josefem Ströbingerem, mimochodem velkým fanouškem historie. Původně jsem jí měl psát sám, ale protože jsem v té době měl smluvní závazky jinde, přizval jsem ke spolupráci několik přátel, vesměs schopných a úspěšných autorů, a to Josefa Fraise, Jiřího Kovaříka, Aleše Česala, Romana Herzingera a Jiřího Svobodu. Společně jsme napsali první dva svazky, kdežto třetí, který bude představen na pražském knižním veletrhu, je tentokrát výlučně mým dílem. Čtenářům mohu předběžně prozradit, že se v něm setkají například s egyptskou královnou Kleopatrou, císařem Karlem IV. a jeho synem Václavem IV., francouzským králem Ludvíkem XIV. i s rakouským korunním princem Rudolfem.
 
Na svém kontě už máte pěknou řádku knih. Která z nich je vám osobně nejmilejší?
 
Musím se přiznat, že na tu skutečně nejmilejší dosud čekám. Vždycky, když čtu korektury své nové knihy, s bolestí v srdci si uvědomuji, že jsem to či ono mohl napsat lépe a teď už s tím nic moc neudělám. A právě tahle nespokojenost mě žene dopředu a říkám si, že ta knížka, na které právě pracuji, by se měla opravdu stoprocentně povést. Zatím jsem byl vždycky spokojen pouze částečně.
 
Většina vašich knih vypovídá o tom, že máte blízký vztah k české historii. Co vás k ní přivedlo a co vás na ni láká?
 
Velký římský filozof a řečník Marcus Tullius Cicero řekl, že „nevědět, co se odehrálo před tvým narozením, znamená být stále dítětem“. Tím vlastně v geniální zkratce vystihl, proč se zajímáme o historii, co nás k ní přitahuje. Je to potřeba dospět, orientovat se ve světě a také hledat odpovědi na otázky, které nám klade naše současnost. Pokud jde o mne, asi jsem přes mnoho generací cosi zdědil od dávného předka mé babičky z otcovy strany - významného českého barokního dějepisce a katolického kněze Tomáše Pešiny z Čechorodu. A zřejmě se na mém zájmu o historii podepsalo i prostředí měst, v nichž jsem strávil dětství a mládí, rodné Jihlavy, otcovy rodné Telče a hlavně Českého Krumlova, kde jsem prožíval své první lásky.
 
Vedle literatury faktu jste se příležitostně věnoval detektivnímu žánru. Chystáte se k němu vrátit?
 
Už se stalo. Právě jsem dopsal historickou detektivku s prvky žánru fantasy Tajemství královnina zpovědníka. Měla by vyjít letos v červenci a doufám, že se pro mnohého čtenáře stane vítaným čtením na dovolenou.
 
Prozradíte nám, oč se v Tajemství královnina zpovědníka jedná?
 
O nic menšího než o nejzáhadnější kriminální případ českých dějin – nikdy neobjasněnou vraždu posledního Přemyslovce Václava III. Shodou okolností od ní letos uplyne právě 700 let, ale tuto skutečnost jsem si uvědomil až při psaní své knihy. Takže mě, prosím, nepodezírejte z pokusu o přiživení se na významném historickém jubileu.
 
Před několika lety jste se s manželkou odstěhovali z Prahy do jižních Čech. Nestýská se vám po Praze?
 
Je to už vlastně osm let, co žijeme na samotě u rybníka a třebaže to na počátku jistě bylo hodně odvážné rozhodnutí, dneska bychom už neměnili. Kdykoliv přijedu do Prahy, s hořkostí zjišťuji, že stále více není k životu. Nemám teď na mysli jen nedýchatelné ovzduší a prakticky ustavičný dopravní kolaps, ale i určitou ztrátu magické atmosféry staré Prahy. Jen si zkuste vyjít na procházku liduprázdnou Malou Stranou a dát si zde ve vinárně dvě deci vína za desetikorunu! Že už to dávno není myslitelné? Vidíte, a já se tady mohu celý den toulat po lesích a lukách a nepotkám živou duši. A přitom to mám do nejbližšího úhledného městečka pět minut jízdy na kole! Takže moje odpověď na vaši otázku je – po dnešní Praze se mi nestýská a Praha mého mládí je už nenávratně pryč.
 
Literatuře se dnes věnujete na plný úvazek. Zbývá vám také čas na jiné záliby?
 
Musí. Máme v současné době čtyři psy a pět koček a tohle milé stádečko vyžaduje péči. Rovněž kolem naší chalupy a zahrady je pořád co dělat. A když už mi vybude volný čas, rád vyrážím na kole po nejbližším okolí, kde je stále co poznávat.
 
A poslední otázka: Jaké knihy čte autor literatury faktu?
 
U postele mám stále rostoucí hromádku knih připravených k přelousknutí. Momentálně čtu historický román s prvky fantazy Narrenturm od skvělého polského spisovatele Andrzeje Sapkowského a jeho pokračování Boží bojovníci. Pod nimi leží kniha historika Josefa Žemličky Přemyslovci (Jak žili, vládli a umírali), ještě pod ní publikace mého přítele Vladimíra Šindeláře Po bitevních polích jižních Čech a ještě pod ní nedávná kořist z jednoho pražského antikvariátu, dvoudílné Obrazy z kulturních dějin českých od Josefa Svátka vydané už v roce 1891. A kdybych potřeboval trochu duševní relaxace, sáhnu po některé z vynikajících historických detektivek mého kamaráda Vlastimila Vondrušky.
Partneři

Copyright © 2017 Moravská Bastei MOBA,s. r. o. All rights reserved.
Internetový obchod EasyShop® 3.9 © IT STUDIO s.r.o.