Rozhovor s Ilonou Dobrovolnou
Rozhovor se spisovatelkou Ilonou Dobrovolnou k jejímu novému detektivnímu románu Panoptikum pana Perkinse
Jak byste v krátkosti představila svůj nový román Panoptikum pana Perkinse, který tak uchvátil čtenáře?
Co Vás vedlo k zasazení příběhu právě do prostředí panoptika? Inspirovala Vás nějaká reálná místa, postavy nebo události?
Bylo těžké vcítit se do postav, které mají své „odlišnosti“?
Jedna z Vašich postav je i doktor historie – jak moc jste se sama před psaním a při něm musela do studia historie ponořit?
Máte v zásobě pro své další romány ještě nějaké nevšední prostředí?
Na jakém románu právě pracujete?
Panoptikum pana Perkinse je detektivní příběh, který se odehrává ve dvou časových rovinách. V té první se podíváme na sklonek devatenáctého století. Hlavní hrdinkou této dějové linie je Ada, vousatá žena, která vystupuje v panoptiku pod taktovkou sebestředného principála Perkinse. Celý podnik se hned na začátku příběhu přesouvá do Čech, kde se stává součástí většího zábavního parku. Dojde tu k vraždě a Ada se rozhodne, že vraha vypátrá.
Druhá dějová rovina se odehrává na stejném místě, ale v současnosti. Ve zchátralém objektu bývalého parku se najde kostra a na scénu přichází historik Ben, který má za úkol objasnit, co se tu kdysi odehrálo.
Obě časové linie se přitom střídají. Jak Ada, tak Ben mají k dispozici svůj díl poznatků, zatímco čtenáři se postupně dozvídají všechno a mohou si tak střípky skládat dohromady.
Obě časové linie se přitom střídají. Jak Ada, tak Ben mají k dispozici svůj díl poznatků, zatímco čtenáři se postupně dozvídají všechno a mohou si tak střípky skládat dohromady.
Co Vás vedlo k zasazení příběhu právě do prostředí panoptika? Inspirovala Vás nějaká reálná místa, postavy nebo události?
Počáteční inspirace vycházela z článku, na který jsem náhodou narazila na internetu. Byl o bývalé tropické zahradě, která vznikla na konci devatenáctého století na okraji Paříže. Prvotním účelem mělo být pěstování tropických plodin, ale nakonec zde fungovala i takzvaná „lidská zoo“ – byli tu vystavováni lidé odlišných kultur přivezení do Francie z kolonií. Dneska jsou na tom místě k vidění ruiny bývalých pavilonů a opuštěné skleníky.
Rozhodla jsem podobné místo využít ve svém příběhu. Přesunula jsem jej ovšem z Francie do České republiky a místo domorodých obyvatel jsem vytvořila postavy, které se odlišují svým vzhledem, a proto je na ně nahlíženo jako atrakce.
Bylo těžké vcítit se do postav, které mají své „odlišnosti“?
Snažila jsem se je v prvé řadě vykreslit jako úplně obyčejné lidi, kteří mají, bez ohledu na svůj hendikep, své dobré i špatné vlastnosti. To, že jsou nějakým způsobem odlišní, je sice v příběhu do jisté míry definuje, ale určitě jsem nechtěla, aby to byl převažující rys.
Jedna z Vašich postav je i doktor historie – jak moc jste se sama před psaním a při něm musela do studia historie ponořit?
Načítala jsem si hlavně informace o panopticích a o lidech, kteří tu vystupovali. Některými jsem se lehce inspirovala při vytváření svých postav. Taky jsem si nastudovala něco o počátcích zoologických zahrad – to, že byli součástí expozic i lidé, nebyl zdaleka jen případ Paříže. Lidské zoo byly bohužel dost rozšířenou zábavou, a to ještě ve dvacátém století.
Máte v zásobě pro své další romány ještě nějaké nevšední prostředí?
Vždycky se snažím, aby byl příběh něčím nevšední – nemusí to být nutně prostředí, ale i postavy nebo okolnosti. Mám ráda, když má kniha nádech něčeho tajemného nebo až fantaskního – a to i v případě, že se jedná o příběh na první pohled realistický.
Na jakém románu právě pracujete?
Mám rozepsanou detektivku, jejíž děj se točí kolem legendami opředeného předmětu, který putuje z ruky do ruky – a každý, kdo ho jen chvilku vlastní, zemře násilnou smrtí.
Panoptikum pana Perkinse
Alfréd Perkins má zdánlivě všechno. Peníze, milenku, a především úspěšný podnik, s nímž na sklonku devatenáctého století kočuje Evropou. Jednoho dne jej navštíví starý známý Leopold Higgs a nabídne mu, aby se společně usadili v Čechách a založili zde zábavní park. O téměř sto třicet let později přijíždí na místo bývalého zábavního parku doktor historie Benedikt Knesl s praktikantkou Klárou, aby pomohli policii s nevšedním případem. Ve zpustlém a opuštěném areálu se totiž našla kostra s prostřelenou lebkou…