Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Zločin pro slečnu Poirotovou - Ekniha

Vyprodáno
 Doručení: v pátek 14.12. u vás doma (způsoby doručení)
175 Kčvč. DPH
Ušetříte 44 Kč
Běžně 219 Kč
Před touto ženou se kdysi chvěli autoři, nabízející prestižnímu nakladatelství  k vydání své detektivní příběhy. Nesmlouvavé redaktorce neunikla v ději žádná logická chybička. O téhle redaktorce se říkalo, že je něco mezi slečnou Marplovou a Herculem Poirotem... Celý popis
Zločin pro slečnu Poirotovou - Ekniha e-kniha

Bibliografické údaje

Rok vydání:
2008
Počet stran:
224
Další formáty:

Popis produktu

"Před touto ženou se kdysi chvěli autoři, nabízející prestižnímu nakladatelství  k vydání své detektivní příběhy. Nesmlouvavé redaktorce neunikla v ději žádná logická chybička. O téhle redaktorce se říkalo, že je něco mezi slečnou Marplovou a Herculem Poirotem. Prostě - slečna Poirotová... Jenže teď? Můžete se téměř vsadit, že i na osamělé horské chatě je počítač, někdo má možná notebook a všichni podezřelí jsou zcela jistě vyzbrojeni mobily. Každý tu málem může přes internet zjistit, jak ze všeho vyváznout se zdravou kůží. Tak co chcete řešit? Jakou logickou chybičku můžete objevit, když zrovna nejste expert na všechny ty elektronické vynálezy? Ale přes to - jako pro ni vyšitý... Ukázka z knihy \Dobrý den! Tady agentura horských hotelů a chat...\\Cože?! Já vám asi špatně rozumím,\ ozvala se překvapeně žena, která před pár okamžiky zvedla telefonní sluchátko.\Můžete nám věnovat dvě minuty svého času?\\To ještě nevím.\\Rádi bychom vám položili několik otázek. Nezdržíme vás. Jde o průzkum názoru občanů na účinky našich opatření. Zahynul někdo z vašich blízkých při nějaké nehodě v horách?\\Cože?!\ Tentokrát už ženský hlas zazněl dost ostře.\Zahynul někdo...\\Ne! Nikdo z mých blízkých na hory neleze,\ vyjekla žena a dopáleně sluchátko položila. \To jsou dneska ale průzkumy!\                * * *      Liboru Koubkovi připadalo všechno podezřelé hned od okamžiku, kdy se poštovní doručovatelka usmála a spiklenecky zamrkala.\Nesu vám peníze, pane Koubek!\Byly to rovné tři tisícovky...Pomalu opřel francouzské hole o stěnu chodby před poštovními schránkami, nevěřícně si přečetl své jméno i správnou adresu na složence, adresu odesilatele - a potom váhavě podepsal příjem.\Vy se neradujete?\ podivila se doručovatelka. \Měli asi poslat víc, co?\\Že to vyřizují takovýmhle způsobem...\ Nejistě pokrčil rameny.\Jo, je to neobvyklý,\ souhlasila doručovatelka, čímž dala najevo, že si adresu odesilatele taky přečetla, \ale dneska je možný všecko. Asi to za ně vyřizuje soukromá osoba.\ A vesele odkráčela.To, co Libor Koubek podepsal, byl totiž útržek poštovní poukázky typu C. A takhle obvykle posílá peníze soukromá osoba jiné soukromé osobě. Jenže tady jako odesilatel bylo uvedeno nakladatelství - notabene podnik, který už hezky dlouho neexistuje...Libor Koubek se vrátil do bytu, usadil se v obýváku za stolem, a tak ho taky o půl hodiny později zastihla manželka Vilma, která se vrátila ze své směny v marketu. Pracovala tam jako pokladní - a pohled na bankovky rozložené na stole ji na okamžik zmátl. Připadala si jako v pokračování své pracovní činnosti, ale velice rychle jí došlo, že tohle nejsou peníze, které vzápětí spadnou do kasy obchodního řetězce.\Dostal jsem doúčtování honoráře,\ řekl nepříliš přesvědčivě manžel a podal své ženě útržek složenky.\Z vašeho nakladatelství?\ Pobaveně zavrtěla hlavou. \To už přece dávno neexistuje!\\Někdo tam asi funguje,\ namítl. \Adresa souhlasí - a podívej se na zprávu pro příjemce!\\Doúčtování za prózu MaH,\ přečetla. \Už jsem se lekla, že to je MASH, to by se docela hodilo! Takový spoluautorství by dost sypalo, ne?\\Tebe to nějak rozveselilo,\ poznamenal dotčeně. \Mně to přijde jako divná věc. Podezřelá... Nerozumím tomu. A to o financích přece jen něco vím. Neměl jsem sice na starosti zrovna honoráře, ale účetního jsem nějakou dobu po rekvalifikaci dělal...! Takže se mi tohle dvojnásob nezdá.\\Dneska se takový proplácení stejně dělá jinak než dřív,\ mávla rukou.\No právě! Jinak! A taky...\ dodal po chvíli, \taky by se to M.A.S.H. psalo s tečkama!\Tahle poznámka Vilmě sice přišla k smíchu, ale v podstatě jí bylo manžela líto. Byl celý nějak roztřesený... A na kraji stolu ležela ta knížka...\Na to se vykašli,\ řekla smířlivě, \na nějaký písmenka... MaH bez teček nebo M.A.S.H. s tečkama... To je přece jedno. A ani to na celý věci není tak moc zajímavý. Důležitý je, že zřejmě tu svou povídku znovu vydáváš.\Zavrtěl hlavou a nešťastně si povzdychl:\Já o nějakým novým vydání nevím. Myslíš, že by mi to předem neřekli?\\Ale - kdo by ti to vlastně měl říct?\\Ten, kdo to vydává! Třeba nakladatelství obnovilo svou činnost...\\Myslíš?\ Znovu si pečlivě pročetla adresu odesilatele. \No... nedá se nic dělat, tohle přece opravdu bývala adresa vašeho nakladatelství,\ připustila.\V tom domě je teď ale banka. A pár obchodních společností... Že by tam bylo nějaký nakladatelství, o tom tedy nevím.\\To přece nemusíš vědět! Kolik let jsi v tý budově nebyl? Jen si vzpomeň, kdy jsi vlastně z nakladatelství odešel!\\Já jsem z nakladatelství neodešel,\ namítl uraženě. \Já si zrovna rozšířil kvalifikaci a začal jsem dělat i pro jednu novou distributorskou firmu. To je důležitý: I pro ni! V tý době hodně lidí začalo mít dvojí zaměstnání... Pak jsem ale měl malér s tím klíštětem - a už když jsem byl v nemocnici s encefalitidou, přišli mi kluci ze skladu říct, že se nakladatelství bude ztenčovat... nebo zeštíhlovat... nebo tak nějak. Znělo to směšně, ale ono to k smíchu nebylo. Prostě mi řekli, že je to moc velikej kolos - a to že se už nenosí. Ale já se tam pak ještě vrátil!\\Já vím,\ ujistila ho, \ty jsi neodešel, ono se to tam prostě rozpadlo.\\Takhle se to nedá říct,\ bránil Libor hořce své někdejší pracoviště. \Byly tam různý reorganizace, pokrok ve vydávání knížek přinesl obrovský změny! Zjednodušení! Žádný zbytečný papírování! Diskety... a tak dál,\ zarazil se a sjel po Vilmě očima, jestli se jí tenhle jeho proslov nezdá legrační. A pro jistotu dodal: \Všude se o tom přece psalo. Ne konkrétně o našem podniku, ale obecně... Tobě se na tom něco nezdá? A co teda... kolik firem tu každej rok vzniká a kolik zaniká?\ Zakoktal se a zmlkl.\Ale no tak,\ usmála se dobromyslně, \já vím, že se o tom psalo, nemusíš mi to opakovat! Spíš se rozpomeň, kam se poděli vaši redaktoři!\\No - kam!? Když se to pořád zmenšovalo a zmenšovalo a různě rozdělovalo... Kam by se poděli? Zase do nějakejch redakcí v nějakejch nakladatelstvích... Teda - nejspíš,\ dodal po chvilce váhání. \Nejspíš někam tam...\\Počkej! My tu záhadu nakonec třeba i vyřešíme. Copak je tohle?\ přerušila ho a ukázala na písmenka v závorce za adresou.\To je velké S, malé el, tečka, velké P, tečka,\ vysoukal ze sebe a manželka se rozzářila:\Tak to je jasná zpráva! Es el Pé. Slečna Poirotová!\\Jenže slečna Poirotová se nejmenovala... nebo nejmenuje - pokud vůbec ještě žije - Poirotová, sama si tak nikdy neříkala, redigovala zásadně detektivky, takže to nebyla redaktorka tohohle titulu,\ ukázal na kraj stolu a Vilma znovu sklouzla očima k malé knížce nepříliš obvyklého čtvercového formátu. Lépe řečeno: Tehdy nepříliš obvyklého formátu. Tohle ovšem byla knižní prémie někdejší edice současné prózy - a prémie si mohly dovolit různá vybočení z formátů běžných, všeobecně zaběhaných...\Jenže ty jsi tu povídku původně dal slečně Poirotový,\ nedala se odbýt manželka. \Takže ji znala! Tady ve zprávě pro příjemce píšou, že jde o prózu MaH. Možná, že ten zkrácený název není zrovna podle pravidel českýho pravopisu, ale...\ zvýšila hlas, \kolikpak jsi napsal próz, který vyšly v nějaký knížce?\\Jednu,\ kývl sklesle. \Muž a hory...\\Tak vidíš, že tě to taky napadlo! Proto jsi asi taky vytáhl z knihovny tohle, ne?\ Ukázala na obálku knížky, kde z fotomontáže horských štítů, mořských vln, písečných přesypů a divoce rozevlátých korun stromů vystupovala písmena: \Pošetilost bouřliváků\.Někdejší prémie edice současné prózy i po tolika letech pořád ještě vypadala přitažlivě.\Díval jsem se na jména dalších autorů z tý knížky. Je tam celkem osm povídek, každá od jinýho autora. Třeba ti ostatní taky dostali nějaký doúčtování...\\Já bych se radši moc nevyptávala,\ poznamenala. \Co když někdo teď vydává znovu jen tu tvou povídku? Ti ostatní se můžou urazit.\\Já stejně nevím, kde bych ty ostatní autory našel. Osobně jsem se vlastně neznal s nikým z nich. Knížku v nakladatelství dával dohromady redaktor. O něm tedy náhodou vím, ale je mi to houby platný. Žije už nějakých patnáct let v Kanadě.\\Kdy se ten...\ Chtěla říct malér, ale nepřišlo jí to jako vhodné, a tak se okamžitě opravila: \Kdy se ta nehoda na horách stala?\\S Matysem?\\No ano! S tím, co to odskákal.\Udiveně si povzdychl.\To už bude málem čtvrt století.\ A pak rezignovaně zavrtěl hlavou. \Myslím, že už se snad na Matyse Vorla nikdo ani nepamatuje. Tak proč by to chtěl někdo znovu vydávat?\\Když je povídka dobrá,\ pronesla rezolutně, \hrdina příběhu z paměti nevymizí!\\Ale jdi,\ hlesl, zaskočen manželčinou pochvalou.\No - jen tak pro nic za nic ti někdo nějaký doplatek honoráře neposílá!\\A proč mi neposlal smlouvu? Anebo... tu vytištěnou povídku?\\Jestli ty po tom dotyčném nechceš nějak moc!\\Třeba se ještě někdo ozve,\ namítl s nadějí.Druhého dne skutečně přišel doporučený dopis...V obálce byl odstřižený kus papíru s pár slovy - byla to jasná počítačová sjetina:\Čtenářský dotaz: Proč zemřel M. V.?\Dotaz... Kam se ale na něj má odpovědět?I když - adresa odesilatele tam byla... Stejná jako na složence: někdejší nakladatelství. A to už si Libor ověřil, že v tom domě, který je na adrese uveden, žádné nakladatelství není, a dva dávní známí nezávisle na sobě mu tvrdili, že tohle \jejich\ nakladatelství už opravdu neexistuje.Pak tu ovšem byla ještě jedna otázka, která Libora Koubka soužila: Jak čtenář ví, že pravý hrdina měl iniciály M.V.? Ono je to sice správně, byl to Matyáš - popřípadě Matys - Vorel, ale v povídce má jméno Sokol!Proč prý zemřel M. V.!Jak se může někdo tak hloupě ptát? Copak autor - Libor Koubek - dost jasně nepopsal hrdinovu smrt?Někomu to ale třeba jasné nepřipadalo... Jeden z těch Liborových dávných známých, co popíral současnou existenci nakladatelství, taky ovšem opakoval: \Jasně že neexistuje! Jasně!\A co když to není tak jasné?Musí snad každý vědět o tom, že nakladatelství znovu začalo vydávat? Prostě existuje - a Libor a řada dalších lidí o tom ještě neví! Co když někdo oživuje staré kontakty?A kde je vůbec slečna Poirotová?Přitáhl si k sobě telefon a zalistoval ve svém seznamu. To by bylo, aby nedokázal najít její stopu!Ale nejdřív... Nejdřív si to musí všechno oživit a ujasnit on sám. Až se ho slečna Poirotová začne ptát... A to ona se ptát bude!                   * * *        Na stole malé místnosti, kterou si majitelka bytu zařídila jako praktickou minikancelář, zadrnčel telefon.\Teď mě zas naštvala nějaká praštěná agentura,\ ozvalo se ve sluchátku. \A tak mi to něco připomnělo: Matys zahynul v horách, že jo? Při nějaký nehodě...\\Ale to přece víš! A už je to dávno.\\To ale nějaká agentura nemůže tušit!\\Nemůže, Blani, to fakt nemůže... A já ti zavolám tak za hodinku, ano? Teď mám práci.\\No jo, jako vždycky. Má drahá sestřička musí furt pracovat.\\Chceš, abych za tebou přijela?\\No... To se domluvíme, jo? To víš, že chci, ale to se musíme domluvit. No tak - pracuj! A měj se!\Cvak... Sluchátko oněmělo, ale jen na pár vteřin.\Václav Jírek, asistent firmy GLOBURPLAST. Dobrý den, paní redaktorko,\ zaznělo nečekaně ve sluchátku. Oslovená paní redaktorka se už totiž nadýchávala k delšímu proslovu adresovanému neodbytné sestře. \Vy si na mě takhle asi nevzpomínáte, ale já jsem vás kdysi poznal v nakladatelství. Nejsem autor,\ pospíšil si. A pak ze sebe vychrlil zjevně připravené věty: \Coby student filozofické fakulty jsem u vás byl na praxi. V jazykové redakci. A teď bych vás chtěl poprosit o krátkou pracovní schůzku. Nebudu vás okrádat o váš drahocenný čas, ale chci vám udělat takovou nabídku, která by vás mohla zajímat.\Usmála se na aparát, jako by na jeho místě byl onen asistent, který se jí s profesionální zručností snaží rychle vemluvit do přízně. Ostatně - proti věcnému jednání ona nikdy nebyla... Asistent nějaké firmy, která má něco společného s plasty? Bůhví s jakými plasty! Dneska může být z plastů všechno... A snaživý muž chce poprosit o pracovní schůzku? Má ji mít!"

Recenze

Celkové hodnocení
0 %
Nikdo zatím produkt nehodnotil
  • 0 ×
  • 0 ×
  • 0 ×
  • 0 ×
  • 0 ×

Prodejci

Knižní tituly v elektronické verzi si můžete objednat pouze u našich partnerů. K nákupu vám doporučuje tyto prodejce:

Naše knihy prodávají také: