Příběh ze čtvrti, kde jsou stíny temnější než kdekoliv jinde
Jan Mašata je český spisovatel žijící v Plzni. V začátcích své tvorby se věnoval psaní poetických textů, v nichž spojoval lyrické motivy a drsné zobrazení světa. Postupně se propracoval přes krátké povídky až k několika novelám a románům. Nyní se řadí mezi zkušené autory krimi thrillerů a psychologických thrillerů. V knihách si všímá mimo jiné i sociálních vazeb svých postav a společenských kontrastů a konfliktů. Je známý tím, že své příběhy a jejich atmosféru často dokresluje hudebními odkazy.
V nakladatelství MOBA Vám vychází kniha Mrtvé deště. Můžete ji čtenářům krátce představit?
Tato kniha je výsledkem mé pokračující reflexe pocitů a zkušeností z plzeňských zákoutí. Plzeň je neuvěřitelně inspirativní město. Žijí zde svérázní lidé, kteří mají specifický styl uvažování a přístup k životu. Město má své nazdobené výlohy, ale také nebezpečné stíny. Je zde zvláštní fluidum tajemna… Ale ke knize jako takové: Mrtvé deště mají všechny prvky thrilleru. Děj knihy vychází z potřeby zachytit téměř zapomenuté stíny. V příběhu se zhmotňují v místě nazývaném Ležatá osma. Odtud také pochází hlavní hrdina Ivan. Je zraněný nejen životem v té rozpadající se čtvrti, ale i fyzicky. Podobně jako v každém thrilleru, i v Mrtvých deštích se rozběhne napínavý boj o přežití hlavního hrdiny a jeho nejbližších. Musí si vybojovat své místo mezi lidmi žijícími na periferii a zvolit si správnou stranu v souboji dobra se zlem. V knize je kriminální zápletka, drama, drsná realita a jako její protipól láska. Dovolím si tvrdit, že i humor.
Váš hlavní hrdina, bývalý policista Ivan Rott, se v příběhu pohybuje zejména ve čtvrti, které se říká „Ležatá osma“. V knize se dočteme, že jméno vzniklo díky půdorysnému tvaru rozlehlých bloků činžovních domů. Najdeme předobraz Ležaté osmy na mapě Plzně? Čerpal jste inspiraci přímo ve zmíněných plzeňských zákoutích?
Ležatá osma je fiktivní místo, je sestavené z prostředí, ve kterých se ve městě běžně pohybuji. Jasně, měst, kde potkáte narkomany, lidi bez domova, různé zlodějíčky a vůbec prapodivné existence, je na světě mnoho. Tím se Plzeň jistě nevymyká. Ležatá osma je v zásadě esence všech podobných periferií, včetně té plzeňské. Pravda ale je, že jsem měl před očima konkrétní místa, na nichž jsem sám bydlel. Obrazy v příběhu jsou mnohdy autentické, ta místa opravdu existují. Zkrátka, propojil jsem různé reálné části města do jedné.
Nelze si nevšimnout, že Váš příběh se odvíjí v rytmu jazzu, tento nezaměnitelný žánr do značné míry určuje atmosféru celého příběhu. Věnujete se hudbě i prakticky, jako hudebník?
Jazz je hudební žánr, který se mi během života doslova vryl pod kůži. Je upřímný, chaotický, drásající, melodicky uklidňující i zneklidňující. Můžete improvizovat a to mi přesně sedí. Má v sobě vášeň, humor i drama. To jsou přesně pocity, které mívám, když procházím městem. Atmosféra jazzu a noční ulice osvětlené neony podniků jsou sice klišé, ale já věřím, že dodnes zabírá. Na mě tedy rozhodně ano. Sám jsem se věnoval hudbě spíše v mládí. Dodnes si rád zahraji na klavír, trubku nebo jiné dechy. Trochu lituji, že jsem se hudbě nevěnoval více, tak si to kompenzuji alespoň hudební kulisou v příbězích.
Máte za sebou řadu titulů, u nichž se čtenáři shodují na tom, že jde o knihy originální, zábavné a příjemně čtivé. Vytvořil jste si, ať už vědomě či mimoděk, nějaké autorské rituály či návyky, které máte s psaním spojené? Píšete třeba i v živé kavárně, nebo dáváte přednost tiché pracovně?
Jsem klasický krtek. Inspiraci nasávám na povrchu. V ruchu města a mezi lidmi. Píšu ale zásadně zalezlý dva metry pod zemí a v klidu. Jediný vzruch, který kolem sebe při psaní snesu, je hudba. Tu vlastně doslova vyžaduji. Navození atmosféry je pro mne zásadní.
Jsem klasický krtek. Inspiraci nasávám na povrchu. V ruchu města a mezi lidmi. Píšu ale zásadně zalezlý dva metry pod zemí a v klidu. Jediný vzruch, který kolem sebe při psaní snesu, je hudba. Tu vlastně doslova vyžaduji. Navození atmosféry je pro mne zásadní.
Autoři bývají často také velkými čtenáři. Máte nějaké oblíbené knihy či literární vzory, které Vás v tvorbě inspirovaly?
Snad to nebude znít nabubřele, ale vzory nemám. V literatuře jsou a byly osobnosti, kterých si vážím, ale myslím, že jdu svou cestou. Cesta, kterou už někdo prošel, mě neláká. Baví mě objevovat. Určitě mám rád americkou tvorbu, hlavně beat generation. Nakonec, kdo ne. Vždycky mě ale zajímali hlavně autoři se zvláštním stylem. Nejen stylem psaní, ale i stylem života. Blízcí jsou mi například Charles Bukowski, Patricia Highsmith, Thomas Harris, Chuck Palahniuk, Stephen King. Z našich autorů Jaroslav Hašek, Ota Pavel, Milan Kundera, Michal Sýkora, Josef Formánek nebo Jáchym Topol.
Čemu se nyní jako autor věnujete? Mohou se čtenáři těšit na nějaký další napínavý thriller?
Nyní mám rozepsané a takřka před dokončením volné pokračování Mrtvých dešťů. Nebudu samozřejmě prozrazovat více, ale mohu zmínit, že příběh roste a přitvrzuje. Mým záměrem je s těmito postavami a jejich osudy dál pracovat. Mám za to, že kniha Mrtvé deště je skvělý základ pro dobře vystavěný pokračující příběh. To ale nakonec nejlépe posoudí čtenáři. V žánru krimi či psychothrillerů jsem se usadil a cítím se v něm dobře. Je v něm totiž vše, co sám od knih vyžaduji.
Takže ti, kdo rádi čtou detektivky, si u Vás ještě přijdou na své…
Nepovažuji se za autora klasických detektivek. Nepopisuji detaily týkající se vyšetřovacích metod a postupů policie. Ty po pravdě znám jen povrchně, proto tuto rozkoš přenechávám jiným autorům. Chtěl bych ve svých knihách dopřát čtenářům zábavu, napětí, ale i zamyšlení. Rád poukazuji na stinné stránky společnosti a reflektuji aktuální problémy. Doufám, že tím mohu alespoň trochu přispět k jejich nápravě. Kromě hudebních odkazů v knihách používám také různé indicie, mapky a schovávačky, které si pozorný čtenář může užít i po přečtení příběhu. Jde například o skryté narážky na místa, podniky, domy, o kterých může zjistit, zda