Rozhovor s Dagmar Digmou Čechovou

Název tohoto románu přinesl – jak už je u mě zvykem – život sám. Ráno po jedné velmi vydařené a poněkud bujaré akci jsme s ostatními účastnicemi probíraly jisté detaily z jejího průběhu a těmito slovy jsem ji okomentovala. A jedním dechem dodala, že by to byl dobrý název pro knihu, což automaticky vedlo ke spřádání nitek nového příběhu. Děj je samozřejmě zcela jiný, ale nepopírám, že určitými detaily jsem se inspirovat nechala.

To se dá bez nadsázky říct o naprosté většině mých románů. Nejenže každý z nich obsahuje velkou část mě, co se týče životních názorů, postojů a zkušeností, ale mnohdy zpracovávám konkrétní, skutečně vlastní zážitky a prožitky, byť u žádné ze svých knih neprozrazuji, do jaké míry jsem v tom opravdu já. To už nechávám na čtenářích, kteří to (aspoň jsem o tom přesvědčena) vědět nepotřebují. Zatímco oni čtou příběh smyšlených postav, já si v tom někdy léčím vlastní bolístky nebo tak trochu i vyrovnávám účty.

O čtveřici bývalých spolužaček, které se po letech setkávají na rozlučce se svobodou jedné z nich. Díky událostem, které se na ní přihodí a některým z nich významně rozvíří stojaté vody jejich dosud bezpečných životů, se začnou znovu stýkat a vzájemně si radit a otevírat oči. A také o tom, že to nemusí být vždycky bezbolestné a někdy to vede i k dramatickým vývojům a změnám.

Jak napovídá i opět úžasná obálka Ondřeje Vašíčka, téma je hodně ženské a intimní. Příběh řeší to, jak v určitém věku (hrdinkám je 43 let) vnímáme realitu konfrontovanou s vlastními o čekáváními od života, jak jsme spokojeny v manželství a mateřství, jak nám klape sexuální a intimní soužití s partnerem, a především, jak vnímáme a prožíváme vlastní ženství a naplněnost. Že to nejsou jen prázdná slova, ale každodenní situace, v nichž jsme více či méně šťastné a samy sebou, byť na sebe kvůli nim často zapomínáme. Nutno říct, že ač před lety byly Agáta, Radka, Zora i Mariana na stejné startovní čáře, život se každé z nich stočil úplně jinak. Celkem kontroverzní pak v této knize určitě bude otázka nevěry.

Opět se na ně budu těšit na Světě knihy, kde budu mít autogramiádu tentokrát v pátek (24. května) od 13 do 14 hodin, tentokrát společně s Martinou Novotnou. Na podzim pak chystáme vydání desátého románu s pracovním názvem Balvan Oldřicha Linharta. Pozorní čtenáři by mohli vytušit spojitost s postavou jednoho z předchozích titulů, Podívej se podruhé…, a já můžu prozradit, že tam opravdu je. Je to taková moje malá hříčka, která mě napadla už při psaní zmíněného románu a MOBA mi naštěstí i v tomto vyšla vstříc. Tematicky se vrací k domácímu násilí, ale jen částečně. Víc ale prozatím neprozradím.