Rozhovor s Ilonou Dobrovolnou
Rozhovor s aktuální držitelkou prestižního ocenění Magnesia Litera za detektivku, spisovatelkou Ilonou Dobrovolnou.
V první řadě Vám za celé nakladatelství moc gratulujeme k získání ceny Magnesia Litera v kategorii detektivka. Jaký je to pocit uspět ve velké konkurenci ostatních autorů a co pro Vás toto prestižní ocenění znamená?
Ten pocit je nepopsatelný. Když jsem Panoptikum pana Perkinse psala, ani ve snu by mě nenapadlo, že píšu knihu, která se dočká takového ocenění. Detektivka je v dnešní době hodně oblíbený žánr, takže těch knih vychází hodně a spousta z nich je opravdu kvalitních. Že zrovna ta moje zaujala porotu, je pro mě velká pocta. Určitě je to i velká motivace psát dál, ale zároveň taky jistá zodpovědnost. Od neznámé autorky se celkem nic nečeká, může jen příjemně překvapit. Ale když jsem teď získala Magnesii Literu, budou moje další knihy nejspíš provázet už nějaká očekávání ze strany čtenářů a já bych je nerada zklamala.
Kdybyste se mohla stručně představit čtenářům, kteří Vás ještě neznají, co byste jim o sobě prozradila?
Jsem autorkou detektivních románů, pro kterou je psaní asi největším koníčkem. V mých textech se často objevují nějaká stará zapomenutá tajemství a taky se tu obvykle prolíná minulost s přítomností. Když zrovna nepíšu, ráda cestuju nebo vyrážím na výlety, což je pro mě skvělý zdroj inspirace pro další psaní – protože různá místa mají svoji specifickou atmosféru, často se k nim pojí staré příběhy a pověsti nebo tam můžete potkat zajímavé lidi.
Jak jste se k psaní vlastně dostala? Byla cesta k vydání Vaší první knihy dlouhá?
Spisovatelkou jsem chtěla být už od raného dětství. Když se nás v první třídě paní učitelka ptala, čím bychom chtěli být, automaticky jsem odpovídala, že spisovatelkou. Už tehdy jsem si psala první pohádky – tužkou do školního sešitu, samozřejmě se spoustou chyb, protože jsem neuměla správně napsat ani všechna písmenka, natožpak abych měla správně pravopis. :-)
První seriózní knihu Prokletí rodu jsem začala psát někdy na vysoké škole, ale potom jsem ji rozepsanou odložila – už ani nevím proč. V „šuplíku“ zůstala poměrně dlouhou dobu, dokud jsem náhodou nenarazila na soutěž nakladatelství MOBA, kde byla i kategorie detektivka. Řekla jsem si, že zkusím rukopis dokončit a do soutěže zaslat. Uzávěrka fungovala jako výborná motivace, takže druhá část knihy vznikla poměrně rychle. Díky umístění v soutěži kniha nakonec vyšla v srpnu 2022.
Máte nějaké literární vzory nebo oblíbené autory?
Hodně jsem si oblíbila Stiega Larssona a jeho sérii Milénium, která svého času výrazně přispěla k popularitě severských detektivek. Ale ráda sáhnu i po naprosté detektivní klasice, třeba po příbězích Sherlocka Holmese. Jsou to většinou povídky, takže si vždycky jednu dvě přečtu, pokud nemám čas na nic delšího. Z české tvorby mám ráda třeba knihy Viktorie Hanišové.
Ještě před oceněným Panoptikem pana Perkinse Vám vyšla kniha Prokletí rodu a na podzim se chystá Váš třetí titul s opět tajemným názvem Kletba japonského náhrdelníku. Můžete čtenářům poodhalit, o čem tato kniha bude?
Tentokrát se bude jednat spíš o klasičtější krimi. Poprvé bude v mé knize vyšetřovatelem profesionální kriminalista – major Dalimil Knot. Pomáhat mu bude jeho asistentka Emma, která je, řekněme, poněkud „svá“. Společně budou pátrat po několikanásobném vrahovi, jehož oběti spojuje tajemný předmět – starý náhrdelník přivezený z Japonska. Ukáže se, že se jedná o bájný artefakt, který je podle legendy prokletý – každý, kdo se ho zmocní neprávem, zemře. Úkolem vyšetřovatelů bude nejen vypátrat vraha, ale také samotný šperk. Ten totiž nekontrolovaně putuje z ruky do ruky, a každý nový majitel se tak ocitá v ohrožení života.
Doufám, že se bude kniha čtenářům líbit a že si duo nových vyšetřovatelů oblíbí, protože bych se k nim ráda vrátila i v dalších knihách.
Plánujete i dál zůstat věrná detektivkám, anebo byste chtěla v budoucnu zkusit napsat i nějaký jiný žánr?
Detektivka patří mezi moje nejoblíbenější žánry, ale mám ráda třeba i fantasy a obecně příběhy s nějakým přídechem tajemna. Takže bych určitě do budoucna ráda vyzkoušela i něco jiného – nápady bych určitě měla. Na druhou stranu moje časové možnosti jsou přece jenom omezené, takže nemůžu napsat všechno :-). Detektivku tedy beru pořád jako hlavní prioritu, a jestli se dostanu i k jinému žánru, bude to spíš takový bonus.
Ten pocit je nepopsatelný. Když jsem Panoptikum pana Perkinse psala, ani ve snu by mě nenapadlo, že píšu knihu, která se dočká takového ocenění. Detektivka je v dnešní době hodně oblíbený žánr, takže těch knih vychází hodně a spousta z nich je opravdu kvalitních. Že zrovna ta moje zaujala porotu, je pro mě velká pocta. Určitě je to i velká motivace psát dál, ale zároveň taky jistá zodpovědnost. Od neznámé autorky se celkem nic nečeká, může jen příjemně překvapit. Ale když jsem teď získala Magnesii Literu, budou moje další knihy nejspíš provázet už nějaká očekávání ze strany čtenářů a já bych je nerada zklamala.
Kdybyste se mohla stručně představit čtenářům, kteří Vás ještě neznají, co byste jim o sobě prozradila?
Jsem autorkou detektivních románů, pro kterou je psaní asi největším koníčkem. V mých textech se často objevují nějaká stará zapomenutá tajemství a taky se tu obvykle prolíná minulost s přítomností. Když zrovna nepíšu, ráda cestuju nebo vyrážím na výlety, což je pro mě skvělý zdroj inspirace pro další psaní – protože různá místa mají svoji specifickou atmosféru, často se k nim pojí staré příběhy a pověsti nebo tam můžete potkat zajímavé lidi.
Jak jste se k psaní vlastně dostala? Byla cesta k vydání Vaší první knihy dlouhá?
Spisovatelkou jsem chtěla být už od raného dětství. Když se nás v první třídě paní učitelka ptala, čím bychom chtěli být, automaticky jsem odpovídala, že spisovatelkou. Už tehdy jsem si psala první pohádky – tužkou do školního sešitu, samozřejmě se spoustou chyb, protože jsem neuměla správně napsat ani všechna písmenka, natožpak abych měla správně pravopis. :-)
První seriózní knihu Prokletí rodu jsem začala psát někdy na vysoké škole, ale potom jsem ji rozepsanou odložila – už ani nevím proč. V „šuplíku“ zůstala poměrně dlouhou dobu, dokud jsem náhodou nenarazila na soutěž nakladatelství MOBA, kde byla i kategorie detektivka. Řekla jsem si, že zkusím rukopis dokončit a do soutěže zaslat. Uzávěrka fungovala jako výborná motivace, takže druhá část knihy vznikla poměrně rychle. Díky umístění v soutěži kniha nakonec vyšla v srpnu 2022.
Máte nějaké literární vzory nebo oblíbené autory?
Hodně jsem si oblíbila Stiega Larssona a jeho sérii Milénium, která svého času výrazně přispěla k popularitě severských detektivek. Ale ráda sáhnu i po naprosté detektivní klasice, třeba po příbězích Sherlocka Holmese. Jsou to většinou povídky, takže si vždycky jednu dvě přečtu, pokud nemám čas na nic delšího. Z české tvorby mám ráda třeba knihy Viktorie Hanišové.
Ještě před oceněným Panoptikem pana Perkinse Vám vyšla kniha Prokletí rodu a na podzim se chystá Váš třetí titul s opět tajemným názvem Kletba japonského náhrdelníku. Můžete čtenářům poodhalit, o čem tato kniha bude?
Tentokrát se bude jednat spíš o klasičtější krimi. Poprvé bude v mé knize vyšetřovatelem profesionální kriminalista – major Dalimil Knot. Pomáhat mu bude jeho asistentka Emma, která je, řekněme, poněkud „svá“. Společně budou pátrat po několikanásobném vrahovi, jehož oběti spojuje tajemný předmět – starý náhrdelník přivezený z Japonska. Ukáže se, že se jedná o bájný artefakt, který je podle legendy prokletý – každý, kdo se ho zmocní neprávem, zemře. Úkolem vyšetřovatelů bude nejen vypátrat vraha, ale také samotný šperk. Ten totiž nekontrolovaně putuje z ruky do ruky, a každý nový majitel se tak ocitá v ohrožení života.
Doufám, že se bude kniha čtenářům líbit a že si duo nových vyšetřovatelů oblíbí, protože bych se k nim ráda vrátila i v dalších knihách.
Plánujete i dál zůstat věrná detektivkám, anebo byste chtěla v budoucnu zkusit napsat i nějaký jiný žánr?
Detektivka patří mezi moje nejoblíbenější žánry, ale mám ráda třeba i fantasy a obecně příběhy s nějakým přídechem tajemna. Takže bych určitě do budoucna ráda vyzkoušela i něco jiného – nápady bych určitě měla. Na druhou stranu moje časové možnosti jsou přece jenom omezené, takže nemůžu napsat všechno :-). Detektivku tedy beru pořád jako hlavní prioritu, a jestli se dostanu i k jinému žánru, bude to spíš takový bonus.