Rozhovor s Martinou Novotnou ke knize Vražedná víra
Rozhovor s autorkou k nové knize - detektivnímu románu Vražedná víra.
V povědomí čtenářů jste zapsána jako autorka úspěšných historických detektivek, velké oblibě se těší zejména knižní série se středověkým literárním hrdinou Tadeášem z Příhraz. Kniha Vražedná víra je Vaše první detektivka zasazená do současnosti. Co Vás k této změně vedlo? A jaké jsou Vaše další plány v tomto žánru?
Nenazvala bych to ani tak změnou, jako spíše odskočením. U historických detektivek určitě zůstanu, nicméně čas od času si od všech těch urozených pánů potřebuji odpočinout, a tak se zrodila myšlenka napsat něco ze současnosti. Co se plánů týče, přiznám se, že žádné v podstatě nemám. Život mě naučil neplánovat, spíše doufat. Takže doufám, že se detektivní dvojice kapitán Přibyl a poručík Dvořák zalíbí a bude jim dána možnost vyšetřovat i další případy.
Vražedná víra začíná nalezením těla mladé ženy, jejíž smrt musí objasnit zkušený kriminalista kapitán Přibyl a jeho mladší kolega poručík Dvořák. Jak byste tuto protikladnou dvojici charakterizovala? Můžete nám prozradit, zda jsou postavy v knize inspirovány skutečnými osobami, s nimiž jste se setkala během své předchozí praxe v kriminalistice?
Ani ne tak v kriminalistice, jako na základní škole, kde v současnosti působím coby angličtinář. Co se fyzické stránky týče, opravdu by se nějaké konkrétní předlohy našly, po té psychologické to již tak jezdoznačné není. Spíše jsem chtěla postavy charakterově opravdu rozdílné, což je velká výhoda pro vyšetřování. Během něj se setkáváte také s různě založenými lidmi, a tak je dobré, když jsou i vyšetřovatelé jako černá a bílá. Každému sedí něco jiného. Takže zatímco kapitán Přibyl je morous a suchar, poručík Dvořák je zase bezprostřední pohodář a tak trochu sukničkář.
Děj Vražedné víry je zasazen do královského města Nymburka, mnohé stopy vedou do místního kostela sv. Jiljí. Zajímavostí je, že se na tomtéž místě, ovšem o více než sedm set let dříve, odehrává děj Vašeho historického románu Případ mizejících nevěstek. Má pro Vás toto místo speciální význam?
Zcela otevřeně: má a velký. Nymburk, a kostel sv. Jiljí především, je moje srdcová záležitost. I proto jsou současné detektivky situované právě do tohoto místa, stejně jako se sem v příštím díle znovu vrátí pan Tadeáš. Ještě že právě v Nevěstkách povolil Prokopovi zůstat v šenku U Štiky, jeho místní znalost se mu bude velmi hodit.
Významná část děje Vražedné víry se odehrává ve škole, což je prostředí, které jako učitelka důvěrně znáte. Nakolik se do příběhu promítly Vaše zkušenosti z této profese?
Do jisté míry byly motivací k jeho sepsání. Když se pan ředitel dozvěděl, že píšu, smál se, že by chtěl nějaký příběh ze školního prostředí. Tak ho dostal. Teď jen doufám, že se někteří kolegové v knize nepoznají. Ale teď vážně, myslím, že se mé zkušenosti ze školního prostředí do příběhu promítly docela dost. Když v něčem žijete, zákonitě vás to ovlivňuje, což podle mě není vůbec na škodu, ale naopak ku prospěchu. Dovává to příběhu autenticitu a uvěřitelnost. Alespoň v to pevně doufám.
Nenazvala bych to ani tak změnou, jako spíše odskočením. U historických detektivek určitě zůstanu, nicméně čas od času si od všech těch urozených pánů potřebuji odpočinout, a tak se zrodila myšlenka napsat něco ze současnosti. Co se plánů týče, přiznám se, že žádné v podstatě nemám. Život mě naučil neplánovat, spíše doufat. Takže doufám, že se detektivní dvojice kapitán Přibyl a poručík Dvořák zalíbí a bude jim dána možnost vyšetřovat i další případy.
Vražedná víra začíná nalezením těla mladé ženy, jejíž smrt musí objasnit zkušený kriminalista kapitán Přibyl a jeho mladší kolega poručík Dvořák. Jak byste tuto protikladnou dvojici charakterizovala? Můžete nám prozradit, zda jsou postavy v knize inspirovány skutečnými osobami, s nimiž jste se setkala během své předchozí praxe v kriminalistice?
Ani ne tak v kriminalistice, jako na základní škole, kde v současnosti působím coby angličtinář. Co se fyzické stránky týče, opravdu by se nějaké konkrétní předlohy našly, po té psychologické to již tak jezdoznačné není. Spíše jsem chtěla postavy charakterově opravdu rozdílné, což je velká výhoda pro vyšetřování. Během něj se setkáváte také s různě založenými lidmi, a tak je dobré, když jsou i vyšetřovatelé jako černá a bílá. Každému sedí něco jiného. Takže zatímco kapitán Přibyl je morous a suchar, poručík Dvořák je zase bezprostřední pohodář a tak trochu sukničkář.
Děj Vražedné víry je zasazen do královského města Nymburka, mnohé stopy vedou do místního kostela sv. Jiljí. Zajímavostí je, že se na tomtéž místě, ovšem o více než sedm set let dříve, odehrává děj Vašeho historického románu Případ mizejících nevěstek. Má pro Vás toto místo speciální význam?
Zcela otevřeně: má a velký. Nymburk, a kostel sv. Jiljí především, je moje srdcová záležitost. I proto jsou současné detektivky situované právě do tohoto místa, stejně jako se sem v příštím díle znovu vrátí pan Tadeáš. Ještě že právě v Nevěstkách povolil Prokopovi zůstat v šenku U Štiky, jeho místní znalost se mu bude velmi hodit.
Významná část děje Vražedné víry se odehrává ve škole, což je prostředí, které jako učitelka důvěrně znáte. Nakolik se do příběhu promítly Vaše zkušenosti z této profese?
Do jisté míry byly motivací k jeho sepsání. Když se pan ředitel dozvěděl, že píšu, smál se, že by chtěl nějaký příběh ze školního prostředí. Tak ho dostal. Teď jen doufám, že se někteří kolegové v knize nepoznají. Ale teď vážně, myslím, že se mé zkušenosti ze školního prostředí do příběhu promítly docela dost. Když v něčem žijete, zákonitě vás to ovlivňuje, což podle mě není vůbec na škodu, ale naopak ku prospěchu. Dovává to příběhu autenticitu a uvěřitelnost. Alespoň v to pevně doufám.