Rozhovor s Nikolou Valovou

Rozhovor s Nikolou Valovou, autorkou nové detektivky Prásknout do bot.

Představíte nám svou novou knihu, která právě vychází?
Jde o krimi román, ve kterém jsem si pohrávala s otázkou, která občas napadne asi každého. Co kdybych od všeho utekl(a)? Vyšetřovatelé David Dán a Karolína Suková řeší případ Jany Karasové, která zmizela beze stopy. Otázkou zůstává, jestli zmizet chtěla, nebo šlo o násilný čin. Její zmizení každopádně brzy začne ovlivňovat všechny kolem. Pro mě osobně je to víc psychologická sonda do života lidí než detektivka, ale samozřejmě to má všechny její aspekty. Zároveň si nepředstavujte žádný těžký psychologický román, mluvím na lidi jazykem, kterým mluví oni sami.

Nejedná se o Váš první román, takže už nějaké zkušenosti se psaním beletrie máte. Tentokrát jste se ale v rámci žánru posunula někam jinam – bylo pro Vás psaní v něčem odlišné?
Nebylo, šla jsem na to úplně stejně. Ráda hodně pracuji s vnitřními monology postav. Baví mě sledovat, jak se jejich životní příběh na stránkách odvíjí právě podle toho, jak nad situacemi přemýšlí. Někdy sama nevím, jak to dopadne. :D To byl i případ knihy Prásknout do bot. Samotnou mě udivilo, jak to nakonec chtělo dopadnout. Což je charakteristické zatím pro všechno mé psaní. Když začínám psát, neznám konec. Vyplyne podle toho, jak mě postavy vedou. Já jen překlápím jejich vnitřní pohnutky a následné akce na papír. Je pravda, že u detektivky musí autor víc přemýšlet nad tím, jak příběh vystaví, aby fungovalo určité napětí a čtenářovi se postupně odkrývala potřebná vodítka.

Máte bohaté zkušenosti i z jiných oblastí kultury – vystudovala jste žurnalistiku, věnujete se herectví nebo třeba i dabingu či nahrávání audioknih. Je Vám při psaní něco z toho inspirací?
Hodně mě posunula žurnalistika. Tam jsem ostatně nastoupila jen proto, že jsem chtěla být spisovatelka a tento obor tomu byl nejblíž. V rámci studií jsem odjela do Austrálie, kde jsem začala psát povídky a to pak přešlo do románů. Svět herectví byl inspirací sám o sobě u mé první knihy Namazaným dolů, což je taková humoristická sonda do života začínající herečky. Mou největší inspirací ale nicméně zůstává moje vlastní nitro, dost bláznivé a pestré. Jsem dobrá pozorovatelka sebe i druhých. Ráda analyzuji myšlenky a z toho vzniká spoustu nápadů na příběhy. V tomto mi velmi pomáhá můj další životní koníček – jóga a meditace.

A co vy a čtení, máte nějaké oblíbené autory nebo žánry?
Já čtu pořád už od dětství. Když jsem byla v pubertě, nosila jsem si knihy i na návštěvy pro případ, že bych se začala nudit. Během silvestrovské party jsem odcházela si číst. Kabelka u mě nemá šanci, musím nosit batoh, protože v něm vždycky ukrývám knihu. Nemám ráda čtečky, já jedu klasicky papírové knihy, což má výhody i nevýhody. Moje sestra si dělá srandu, že kdyby mě někdo přepadl na ulici, tak ho umlátím výtiskem Dostojevského. :D
Nemám žádný oblíbený žánr, který bych preferovala. Čtu, co mě zaujme, na co dostanu doporučení. Mými oblíbenými autory jsou například Bernard Minier, Robert Galbraith, Janet Evanovich, Joël Dicker. Mezi mé české oblíbence patří třeba Miloš Urban a Petr Stančík.

Mohou se čtenáři v blízké době těšit na další knihu? Máte už nějaký nápad, případně téma, které byste ráda zpracovala?
Nápadů mám víc než času psát. 😊 Právě pracuji na pokračování detektivek s Karolínou Sukovou. Hotový je i nový dobrodružný román, zase z trochu jiného soudku, ale má i prvky krimi. Jde v něm o cestování časem, o proplétání časových linek a jak nás naše minulost ovlivňuje. Doufám, že brzy vyjde, protože mě ohromně bavil psát a věřím, že bude čtenáře i bavit číst.



 

Zaujal vás tento text? Sdílejte ho s přáteli!