Rozhovor s Václavem Jabůrkem
Rozhovor se spisovatelem Václavem Jabůrkem k jeho novému románu Cena svobody, který se právě objevuje na knižních pultech.
Cena svobody je už třetím pokračováním osudů rodiny Lenzových. Věděl jste od začátku, že to bude román na pokračování nebo se série rodila postupně s každou knihou?
Ke každé knížce jsem přistupoval samostatně – čtenář si může klidně otevřít druhý nebo rovnou třetí díl, aniž by znal ty předchozí. Ale teprve po přečtení celé trilogie se mu vyjeví širší dějová linka, a hlavně alegorie toho, co zažíváme i dnes. To, jak se ve společnosti postupně probouzí nespokojenost s demokracií a některé kruhy toho zneužívají ve svůj prospěch.
Proč jste zvolil historický žánr, když svojí trilogií zároveň pojednáváte o současnosti?
Dalo mi to mnohem větší volnost. Je mnohem snazší zaujmout a razit postoje, se kterými se každý ztotožní, protože všichni víme, kudy se dějiny tenkrát ubíraly. A že to byla cesta do pekel.
Nový díl se odehrává v roce 1926 v Evropě, kde se stále otevřeněji střetávají ideologie. Čím je pro vás toto období jiné než časové rámce předchozích knih V uniformě beránka a Přístav zklamání?
Tou dobou už opadly iluze. Všem mělo být jasné, že se demokracie udrží, jen dokud ji bude provázet blahobyt. Jenže politici namísto toho vyostřovali vzájemný boj. Levice začínala být stále arogantnější a vlastně i lhostejnější vůči velké části společnosti. A lidem, kteří se touhle ideologií cítili zrazení, nebo přímo ohrožení, pak už stačilo jen málo, aby přešli do opačného tábora. Umírněnou většinu pak držel při smyslech hlavně blahobyt, který se měl co nevidět rozplynout.
Rodina Lenzových je v tomto díle vystavena zásadní ztrátě a existenční nejistotě. Posouvá se s tím i tón celé série směrem k temnější poloze?
Ano, tón v knihách postupně graduje. Zatímco v prvním díle se oba dva teprve zaplétali do osidel dějin, v tom druhém se už v podstatě stali zajatci. Postupně se dostali do kafkovské situace. A teprve bolest a strach je donutí k tomu, aby z téhle nesvobody konečně zkusili prorazit.
Do popředí se znovu dostává postava Františka Brodského. Co vás na archetypu mladého vyzvědače a „nenápadného aktéra velkých dějin“ dlouhodobě přitahuje?
Jednak není zatížený svou minulostí jako Lenzovi. Brodský si musí své ostruhy teprve vysloužit. Zároveň se ještě nezbavil mladické naivity a nadšení do řemesla, ve kterém se žádná chyba neodpouští. František Brodský je tak v podstatě hlavní postavou knihy, která opíše velký oblouk. Příběh Lenzových se má tímto dílem naopak uzavřít.
Vaše romány nás provedou napříč Evropou – Švýcarsko, Německo, Španělsko, Československo. Jak důležitá je pro vás osobní znalost míst, kde se příběh odehrává?
Všechno jsou to místa, ke kterým mám nějaký hlubší vztah. A dokážu se do nich vracet v hlavě, kdykoliv se mi zachce. Ať už jde o noční Berlín, zasněžený Cínovec anebo břehy Rýna. Coby autor tak dokážu zcela poctivě a pravdivě popsat každý jejich detail. Obecně se vyhýbám psaní o místech, kde jsem nikdy nebyl. Chci, aby byl popis co nejpřesvědčivější.
Jste novinář, který je zvyklý pracovat s fakty, kontextem a přesností. Kde si při psaní historické krimi dovolujete fabulaci a kde naopak kompromisy nepřipouštíte?
Historický základ je naprosto pravdivý. V podstatě vyprávím příběh, který se „mohl“ stát, akorát to úřady zamlčely a nic z toho neproniklo na veřejnost. Vždycky například promýšlím, kolik měla daná akce svědků a co se s nimi dělo dál. Všechno ostatní je do detailu rešeršované. Studoval jsem třeba i harmonogram Edvarda Beneše z podzimu 1926, aby jeho přesuny víceméně odpovídaly pravdě.
Cena svobody je třetí knihou, kterou vám vydalo nakladatelství MOBA. Jak se za tu dobu proměnil váš autorský přístup i vztah k psaní beletrie?
Od napsání prvního dílu se změnila jedna zásadní věc – s nástupem umělé inteligence se úplně změnila role autora. Spisovatelé musí jít víc do hloubky a být důslednější ve vykreslování postav i zápletek. Nějaký generický příběh už hravě svede i chatbot a v příštích letech se nůžky mezi dovedností AI a člověka začnou ještě víc přivírat. I proto jdu cestou skryté alegorie na současnost, než abych psal „jen“ historické thrillery.
V čem se podle vás liší psaní románu od práce na zpravodajských textech, v čem se tyto dvě disciplíny naopak překvapivě potkávají?
U obojího musíte v první řadě myslet na čtenáře. A na každém řádku přemýšlet nad tím, zda si bude chtít přečíst i ten následující. U novinařiny i u psaní jsou naprosto klíčové rešerše, a to i u těch nejdrobnějších detailů. Ale samozřejmě při psaní románu je pánem situace vždycky jen autor. U novinařiny je to přesně naopak.
Do jaké míry se při psaní inspirujete skutečnými historickými událostmi a do jaké míry vás zajímá „neviditelné zákulisí dějin“ – osobní motivace, strachy a morální dilemata jednotlivců?
Tyhle dvě věci jsou spojené nádoby. Bez Benešovy arogance by se první republika nestala tím, čím na krátkou dobu byla. Bez strachu lidí z chaosu a hladomoru by nenastoupili diktátoři. Historii ve svých knihách nepřepisuji. Všímám si paralel s dneškem a snažím se do toho vkládat poutavý příběh. A to právě z toho „zákulisí“, kam zkrátka nedohlédneme, a děj knihy tak může působit uvěřitelně.
Série s Lenzovými se postupně blíží k dramatickým okamžikům evropských dějin. Máte už dnes představu, kam jejich příběh směřuje dál?
Zcela popravdě – v hlavě mám osudy všech postav jasně narýsované. U Brodského se ve druhém i třetím díle dozvíme alespoň náznaky toho, co ho po konci trilogie čeká. U postav manželů je toho jen minimum. V jedné pasáži je akorát naznačeno, že Anežka Lenzová pocházela z židovské rodiny. Co udělá? Zůstane, schová se, emigruje? Odpověď znám.
Václav Jabůrek (*1993) je český novinář a spisovatel. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze – obory marketingová komunikace a PR a následně mediální studia. Část dětství strávil ve Švýcarsku. Profesně začínal v PR agentuře, během studií spolupracoval s Českým rozhlasem. Šest let působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v Berlíně, kde se dlouhodobě věnoval německé politice, kultuře a ekonomice. V roce 2021 získal Česko-německou novinářskou cenu za dokument o uzavírkách hranic. V současnosti pracuje jako novinář v mediálním domě Seznam. Vedle žurnalistiky se věnuje beletrii. Je autorem historicko-kriminální série z meziválečné Evropy, v níž propojuje špionážní motivy, politické napětí a osobní osudy postav (V uniformě beránka, Přístav zklamání, Cena svobody).
Ke každé knížce jsem přistupoval samostatně – čtenář si může klidně otevřít druhý nebo rovnou třetí díl, aniž by znal ty předchozí. Ale teprve po přečtení celé trilogie se mu vyjeví širší dějová linka, a hlavně alegorie toho, co zažíváme i dnes. To, jak se ve společnosti postupně probouzí nespokojenost s demokracií a některé kruhy toho zneužívají ve svůj prospěch.
Proč jste zvolil historický žánr, když svojí trilogií zároveň pojednáváte o současnosti?
Dalo mi to mnohem větší volnost. Je mnohem snazší zaujmout a razit postoje, se kterými se každý ztotožní, protože všichni víme, kudy se dějiny tenkrát ubíraly. A že to byla cesta do pekel.
Nový díl se odehrává v roce 1926 v Evropě, kde se stále otevřeněji střetávají ideologie. Čím je pro vás toto období jiné než časové rámce předchozích knih V uniformě beránka a Přístav zklamání?
Tou dobou už opadly iluze. Všem mělo být jasné, že se demokracie udrží, jen dokud ji bude provázet blahobyt. Jenže politici namísto toho vyostřovali vzájemný boj. Levice začínala být stále arogantnější a vlastně i lhostejnější vůči velké části společnosti. A lidem, kteří se touhle ideologií cítili zrazení, nebo přímo ohrožení, pak už stačilo jen málo, aby přešli do opačného tábora. Umírněnou většinu pak držel při smyslech hlavně blahobyt, který se měl co nevidět rozplynout.
Rodina Lenzových je v tomto díle vystavena zásadní ztrátě a existenční nejistotě. Posouvá se s tím i tón celé série směrem k temnější poloze?
Ano, tón v knihách postupně graduje. Zatímco v prvním díle se oba dva teprve zaplétali do osidel dějin, v tom druhém se už v podstatě stali zajatci. Postupně se dostali do kafkovské situace. A teprve bolest a strach je donutí k tomu, aby z téhle nesvobody konečně zkusili prorazit.
Do popředí se znovu dostává postava Františka Brodského. Co vás na archetypu mladého vyzvědače a „nenápadného aktéra velkých dějin“ dlouhodobě přitahuje?
Jednak není zatížený svou minulostí jako Lenzovi. Brodský si musí své ostruhy teprve vysloužit. Zároveň se ještě nezbavil mladické naivity a nadšení do řemesla, ve kterém se žádná chyba neodpouští. František Brodský je tak v podstatě hlavní postavou knihy, která opíše velký oblouk. Příběh Lenzových se má tímto dílem naopak uzavřít.
Vaše romány nás provedou napříč Evropou – Švýcarsko, Německo, Španělsko, Československo. Jak důležitá je pro vás osobní znalost míst, kde se příběh odehrává?
Všechno jsou to místa, ke kterým mám nějaký hlubší vztah. A dokážu se do nich vracet v hlavě, kdykoliv se mi zachce. Ať už jde o noční Berlín, zasněžený Cínovec anebo břehy Rýna. Coby autor tak dokážu zcela poctivě a pravdivě popsat každý jejich detail. Obecně se vyhýbám psaní o místech, kde jsem nikdy nebyl. Chci, aby byl popis co nejpřesvědčivější.
Jste novinář, který je zvyklý pracovat s fakty, kontextem a přesností. Kde si při psaní historické krimi dovolujete fabulaci a kde naopak kompromisy nepřipouštíte?
Historický základ je naprosto pravdivý. V podstatě vyprávím příběh, který se „mohl“ stát, akorát to úřady zamlčely a nic z toho neproniklo na veřejnost. Vždycky například promýšlím, kolik měla daná akce svědků a co se s nimi dělo dál. Všechno ostatní je do detailu rešeršované. Studoval jsem třeba i harmonogram Edvarda Beneše z podzimu 1926, aby jeho přesuny víceméně odpovídaly pravdě.
Cena svobody je třetí knihou, kterou vám vydalo nakladatelství MOBA. Jak se za tu dobu proměnil váš autorský přístup i vztah k psaní beletrie?
Od napsání prvního dílu se změnila jedna zásadní věc – s nástupem umělé inteligence se úplně změnila role autora. Spisovatelé musí jít víc do hloubky a být důslednější ve vykreslování postav i zápletek. Nějaký generický příběh už hravě svede i chatbot a v příštích letech se nůžky mezi dovedností AI a člověka začnou ještě víc přivírat. I proto jdu cestou skryté alegorie na současnost, než abych psal „jen“ historické thrillery.
V čem se podle vás liší psaní románu od práce na zpravodajských textech, v čem se tyto dvě disciplíny naopak překvapivě potkávají?
U obojího musíte v první řadě myslet na čtenáře. A na každém řádku přemýšlet nad tím, zda si bude chtít přečíst i ten následující. U novinařiny i u psaní jsou naprosto klíčové rešerše, a to i u těch nejdrobnějších detailů. Ale samozřejmě při psaní románu je pánem situace vždycky jen autor. U novinařiny je to přesně naopak.
Do jaké míry se při psaní inspirujete skutečnými historickými událostmi a do jaké míry vás zajímá „neviditelné zákulisí dějin“ – osobní motivace, strachy a morální dilemata jednotlivců?
Tyhle dvě věci jsou spojené nádoby. Bez Benešovy arogance by se první republika nestala tím, čím na krátkou dobu byla. Bez strachu lidí z chaosu a hladomoru by nenastoupili diktátoři. Historii ve svých knihách nepřepisuji. Všímám si paralel s dneškem a snažím se do toho vkládat poutavý příběh. A to právě z toho „zákulisí“, kam zkrátka nedohlédneme, a děj knihy tak může působit uvěřitelně.
Série s Lenzovými se postupně blíží k dramatickým okamžikům evropských dějin. Máte už dnes představu, kam jejich příběh směřuje dál?
Zcela popravdě – v hlavě mám osudy všech postav jasně narýsované. U Brodského se ve druhém i třetím díle dozvíme alespoň náznaky toho, co ho po konci trilogie čeká. U postav manželů je toho jen minimum. V jedné pasáži je akorát naznačeno, že Anežka Lenzová pocházela z židovské rodiny. Co udělá? Zůstane, schová se, emigruje? Odpověď znám.
Václav Jabůrek (*1993) je český novinář a spisovatel. Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze – obory marketingová komunikace a PR a následně mediální studia. Část dětství strávil ve Švýcarsku. Profesně začínal v PR agentuře, během studií spolupracoval s Českým rozhlasem. Šest let působil jako zpravodaj Českého rozhlasu v Berlíně, kde se dlouhodobě věnoval německé politice, kultuře a ekonomice. V roce 2021 získal Česko-německou novinářskou cenu za dokument o uzavírkách hranic. V současnosti pracuje jako novinář v mediálním domě Seznam. Vedle žurnalistiky se věnuje beletrii. Je autorem historicko-kriminální série z meziválečné Evropy, v níž propojuje špionážní motivy, politické napětí a osobní osudy postav (V uniformě beránka, Přístav zklamání, Cena svobody).