Dědičný hřích - Ekniha

Vyrazila mu dech, když vyšla ze dveří koupelny. Ani róba, ani košilka, ani nahota. Věru podivný ústroj měla Kateřina Hybnerová na sobě, předpokládalo-li se, že půjde o vyvrcholení romantického večera. Šedozelená polovojenská kombinéza. Kostkovaná košile. Na nohou holínky. Na rukou zahradnické rukavice.
„Co – co to má...,“ vydechl.
„Mlčte!" okřikla ho. „Už jsem toho od vás slyšela dost. Jste hlupák, jestli jste mě považoval za nadrženou paničku, která si vás vybrala pro milostné dobrodružství. Asi jsem přece jen nebyla v mládí tak špatnou herečkou, jak o sobě říkám. No nic, to už je pryč. A vy už máte své hodiny tak jako tak spočítány.“