Smrt nenosí brýle

Penzion Mamey v Jizerských horách se takřka ničím neliší od  podobných - pečlivě udržovaných a vedených ubytovacích  zařízení uprostřed lesů. Asi i jinde bývá nějaké to zvláštní  apartmá pro vybrané hosty, asi i jinde se občas objevují různí  podivíni, kteří mívají prapodivná přání. Noční vrátný penzionu bývá na všelicos zvyklý, ale přece jen -  hrát každou noc telefonicky šachy s dámou z protekčního  apartmá, to určitá zvláštnost je! A když si pak poněkud  zvídavá pokojská nedá pozor na pusu, začnou se dít věci  opravdu podivné. A nebezpečné. Zdá se, že penzionu se dotkla smrt. A když jde o život, končí legrace - a taky romantika. A pak je tu ještě jedna zvláštnost penzionu: ano - to jméno.  MAMEY... Znalci cizokrajného ovoce ovšem vědí, co to slovo  znamená. Mamey chutná znamenitě. Věděl však majitel penzionu,  že o jádru mameye, které je samo osobě výtvarně nádherné jako  neobvyklý dekorační předmět, kolují různé historky?